Obec Telecí leží poblíž královského věnného města Poličky, na východním okraji Českomoravské vrchoviny. Je součástí Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Poličku založil král Přemysl Otakar II. roku 1265 v místě hraniční strážní osady Na poličkách - tehdy ve významu na rovinkách. (Obr. zakládací listiny). Vojenské posádky byly umístěny podél tzv. Královské zemské stezky (od 19. stol. název Trstenická) vedoucí z Bavorska přes Prahu do markrabství Moravského. Na ochranu před bandity, zvláště v oblasti hlubokých pohraničních hvozdů, musely cestující obchodníky, vrchnost i církevní poselstva, doprovázet mezi jednotlivými posádkami ozbrojené oddíly. Z německých oblastí přicházeli také kolonizátoři nově zakládaných měst, kteří od krále obdrželi mnohé cestovní i osídlovací výhody. Kupř. v místech jejich dřívějšího pobytu jim měly být prominuty všechny tresty, kromě dluhů. V lesnaté pahorkatině vysočiny vznikaly také osady dřevorubců, po vyžďáření části lesů také zemědělců, později i horníků těžících rudu. V kraji se postupně usídlila i část vysloužilých strážců zemské cesty.
Z nejstarší dochované církevní písemnosti vyplývá, že roku 1403 byla ve vsi Teleczie již větší farnost s kostelíkem. Vznik původní osady spadá patrně do století třináctého. Obyvatelstvo východních Čech se později hlásilo převážně k církvi podobojí, Jednotě bratrské, či jiným reformačním směrům. V Litomyšli sídlilo biskupství Jednoty bratrské, také první tiskárna spisů Komenského, Chelčického a další literatury, později označené jako kacířské. V období pobělohorské rekatolizace se mnoho pronásledovaných rodin uchýlilo do kopců Vysočiny. Také v Telecím byly znova osídleny dříve opuštěné grunty, přestavbou pak vznikaly čtyřstranně uzavřené dvorce s okny jen do vnitřního dvora. Rodiny tak mohly tajně dál setrvávat ve víře předků, předčítat z Písma, zpívat z kancionálů. Když v roce 1781 císař Josef II. vyhlásil Toleranční patent, velká část obyvatel se hned přihlásila k nové církvi evangelické. Postavili si i nový kostel. Gotický kostelík ze 14. stol. původně patřil nerozdělené církvi západokřesťanské, po husitských válkách byl užíván církví podobojí. V době pobělohorské připadl církvi římskokatolické a je zasvěcen sv. Maří Magdaléně. Součástí kruhového obezdění hřbitova, v jehož středu kostel stojí, je průchozí obranná zvonice. Střílnami ve zděné části se v případě ohrožení obce mohl bránit přístup ke kostelu i shromáždění farníci.
S dobou náboženského útlaku je spojena známá legenda o zdejší Lukásově Zpívající lípě. Jedné z nejstarších a nejmohutnějších českých lip je podle odborného odhadu okolo 700 let. Obvod kmene téměř 12 m, výška koruny 25 m. (Obr. z roku 1930, další ve Fotogalerii). Legenda vypráví o tajném Českém bratru, který v prostorné a tehdy uzavřené dutině stromu nalezl úkryt při opisování Nového zákona i zakázaných žalmů. Svítil si lojovými svíčkami, texty si prozpěvoval a při šumění rozložité koruny vznikal dojem, že zpívá lípa. Téma různě literárně zpracovali A.Jirásek, T.Nováková, A.Wenig, M. Bureš, J. Orebský. Dalším památným stromem v obci je 500 let starý dub u Pajkrova statku. Okolní cestou lze sejít do romantického údolí Svratky s půvabnými meandry, peřejemi a tůněmi.
Současná obec je 6 km dlouhá. Na jednom konci se dotýká řeky Svratky (520 m n.m.), na druhém se tyčí Lucký vrch (739 m n.m.). Ve zvlněném údolí mírných strání jsou podél potoka a silnice volně roztroušeny staré roubené chalupy, nové domky, dva kostely a dva hřbitovy. Také škola, pošta i šest autobusových zastávek. V obci žije přes 400 stálých obyvatel a je zde cca 50 rekreačních chalup.
Významnou stavebně-kulturní zajímavostí jsou památkově chráněné stavby původní lidové architektury Poličský dvorec. Typické jsou i jejich dřevěné štíty lomenice, sestavované do ozdobných vzorců (v obci lze nalézt 8 variant sestav). Krajovou zvláštností jsou úzké stříšky mezi štítem domu a okny, tzv. podlomení. K architektonicky nejzajímavějším patří dvorec čp.16 v dolní části obce. Roubený dům je atypicky dvoupodlažní a v jeho průčelí se zajímavě uplatňuje motiv čel stropních povalů a okénka výměnku v patře. Dvorec je předmětem častého zájmu etnografů, architektů i fotografů.
Další stavební památkou v obci je roubená polygonální (devítiboká) stodola se šindelovou krytinou (u čp.10). Jako jediná v kraji zůstala součástí původního uspořádání uzavřeného dvorce. Tyto stodoly vznikaly od 16. stol., ale pro časté požáry obytných chalup se později musely stavět jen samostatně a v dostatečné vzdálenosti. Nová chalupa se tehdy postavila snadno, na uchráněné úrodě závisel osud rodiny.
